SVOBODA

16. listopadu 2017 v 22:00 | h2u |  challenge


Rozhodla jsem se přestat "brečet" a raději popojít dál.

Sice nevím kam, ale jdu...

Jdu stále stejným směrem. Horší je, že si nejspiš nechci připustit chybu ve směru, kterým se ubírám.

Vím, že jdu blbě, ale už jdu tak dlouho, že nevidím začátek a nevím jak daleko bych se musela vracet.


Být ve vlaku, který jede na opačnou stranu, nemůžeš z něho vyskočit...
Musíš počkat na zastávku, ale kdy bude a nepřejedeš jí náhodou? Co bude na této zastávce? Je tu vůbec možnost návratu a kdy? Jak dlouho tu budeš čekat a co když je to zastávka na samotě? Nebude lepší spíš pokračovat na konečnou v jistotě, že alespoň někde jsi a někam směřuješ, sice jinam, než jsi chtěl, ale je to taky cesta.
Asi pak záleží na spolucestujících. Zdali se dají vůbec snést a jak moc chceš to, co by tě čekalo na druhé straně. Prostě zda to přežiješ.
Když dorazíš na konečnou a rozhlédneš se … Kde vlastně jsi, stálo to za tu cestu? Co bylo, je a co mohlo být.
A teď? Máš vůbec možnost a čas se vrátit a pokračovat jinam? Máš ještě sílu a chuť?



"Vyskoč, jakmile zjistíš, že se ubíráš špatným směrem, zastav a jdi zpět. I kdyby jsi si měl nabít pusu, a ujít kilometry bahnem. Rány se zahojí a nohy přestanou bolet. Ale uplynulý čas již neumí nikdo vrátit."



Jo, jen když už jsi pak někde tak daleko, kdy už si ani cestu zpět nepamatuješ...

Nuceně pokračovat nebo svobodně bloudit?

Lidé od pradávna bojují a žijí pro svobodu. Svoboda je pro lidi jedna z nejdůležitějších věcí... Proč se tedy tak rádi svazujeme a přibíjíme k určitým životním situacím.


Musíme být zajati, abychom si začali uvědomovat svobodu a prahli po ní? Začali o ni bojovat, vážili si ji a opatrovali pokud ji někdy znovu získáme?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama