Březen 2018

NEmoc

28. března 2018 v 10:00 | h2u |  téma týdne

Nemoc aneb nemít moc! Jak jsem nedávno četla v jedné knize Zdeňky Jordánové a něco podobného hlásá i má oblíbenkyně Louise L. Hay.
Tak právě to se mi minulý týden stalo!
Žiji teď docela zdravě, cvičím, zeleninou a ovocem jsem zavalena a i pozitivní myšlenky se snažím udržet co nejdéle u mě i když mám teď období, kdy je to sakra těžké. Nastolila jsem opravdu radikální změnu, ještě ke všemu stále nekončící zima, spousta práce, neustále někdo něco potřebuje, ...
A tak v období asi umělého stavu nadšení. Něčeho, co jsem si lživě namluvila a držela se toho jak hovno košile a že to tak nakonec i zapáchalo.
BTW - zpětně mě to přijde opravdu zvláštní, namlouvat si, že jste šťastní / ale nejste / ale měli být! Je to fakt zmatek!
V tom "ideálu", stavu údajné dokonalosti, kdy mělo být vše jen sluníčkové, mě to najednou skolilo.
Prvně jsem myslela, že to je opravdu taková přepadovka, podpásovka od sebe samotný. PROČ??? JAKTO??? TO TAK TEĎ PŘECI BÝT NEMÁ!!!
Horečně a to doslova jsem vytahovala knihy a ověřovala si přečtené "návody" na šťastný život.
Kde sakra udělali soudruzi z NDR chybu?
Ha, moc četli!
Už na škole nás učili, že mezi teorií a praxí je veliký rozdíl a každá pravda má svého tvůrce a povětšinou platí hlavně pro něj.
Tak jsem přestala nadávat, hroutit se z nefunkčnosti mých teorií a zamyslela se. Proč se to doopravdy stalo? Proč já, která téměř nemarodím, podlehnu nějakému nastydnutí?
Bylo toho teď hodně a já si prostě potřebovala odpočinout. A až takhle blbě jsem si to zařídila. Život nás prostě donutí udělat to, co nutně potřebujeme a co je pro nás dobré i když to nevidíme a vlastně o to ani nestojíme.
"Jsi unavená? Odpočiň si! Nechceš??? Nemůžeš??? Neboj zařídím to, pro tebe to udělám."
S láskou tvůj život.
A tak v tom všem utrpení jsem nakonec byla velmi spokojená. Už dlouho se mi nestalo celý den jen tak proležet v posteli. Prostě jen tak ležet ("přežívat"), zavřít oči a nechat myšlenky jen tak plynout, protože na nic jiného se stejně ani nevzmůžete. To si člověk pak váží všeho možného.
Dnes jsem ráda, že už je mi lépe, ale chybí mi ta možnost bez výčitek jen tak lenošit.Mrkající

Takže vše má rub i líc a vždycky je v tom nějaké ale ...

Co mě včera potěšilo ...

27. března 2018 v 15:44 | h2u |  zamyšlení

"Jste daleko úžasnější, než jste si kdy dokázali představit."

*****ROBIN S. SHARMA - Rok s Mnichem, který prodal své ferrari*****

Mé pondělní zamyšlení začalo touto větou. Dokonce mi i vykouzlila na tváři úsměv. Je krásné tohle slyšet a hlavně si to uvědomit. Po náročném, minulém týdnu to bylo velmi příjemné.
Člověka to tak jako nabije.



Nevím, proč jsem si vzpomněla na včerejší mail od mamky, ale musela jsem to sem dát.Mrkající

Takže tohle všechno mě včera dost zvedlo náladu a dodalo energii na další putování ke všemu možnému, čím se teď zabývám.
Jak jsem se již letmo zmínila, minulý týden byl DOST DRSNÝ. Nejen ledajaká nemoc, chvilkami mi přišlo, že i smrtelná a udržování chodu domácnosti je při skoro 45°teploty TĚLA (dobře 38,3° , ale na těch 45°jsem se FAKT cítila - no, jak se říká: "není ti tolik kolik ti je, ale na kolik se cítíš!") skoro olympijská disciplína.
Zázrakem jsem přežila a tak jsem si řekla, že svůj blog trochu odlehčím. Přijde mi, že ho beru moc vážně a "osobně" - berte jako holý fakt, jinak bych to musela dlouhosáhle vysvětlovat a ne vždy je výhodné, když se zamýšlím (občas mě to až děsí Mrkající)
No, tak abych to s tou vtipností nepřehnala, jdu raději ... nevím, nic mě nenapadá ... jen žehlit a to upřímně fakt nedělám!

Tak jen končím ...

Krásný zbytek dne

P.S.: dnes 1 měsíc od začátku aktivnějšího psaní - to zní divně. Prostě přesně před měsícem jsem začala aktivněji psát.
A zítra 5 měsíců od založení ... Úžasný
Tak jen kdyby to někoho zajímalo ... Smějící se


CITÁTY I.

20. března 2018 v 12:28 | h2u |  zamyšlení


1. "Pokud opravdu chcete dosáhnout úspěchu, nikdy se nevzdávejte. A to bez ohledu na to, do jak špatné situace se můžete dostat." - neznámý autor

2. "Přijměte odpovědnost za Váš život. Vězte, že jste to Vy, kdo Vás dostane tam, kam chcete, nikdo jiný to neudělá." - Les Brown

3. "Nelituji ničeho, co jsem udělal/a. Lituji pouze toho, co jsem neudělal/a, když jsem měl/a šanci." - neznámý autor

4. "Problémy jsou tím, co činí život zajímavým a jejich překonávání je tím, co činí život smysluplným." - Joshua J. Marine

5. "Je těžké čekat na něco, co víte, že se možná nikdy nestane. Ale je ještě těžší vzdát se, když víte, že to je to jediné, co opravdu chcete." - neznámý autor

6. "Jeden z největších klíčů k úspěchu je mít disciplínu dělat to, co víte, že byste měli dělat, i když se Vám zrovna nechce." - neznámý autor

7. "Dobré věci přicházejí k těm, kteří čekají… Velké věci přicházejí k těm, kteří zvednou zadek a dělají něco pro to, aby přišly." - neznámý autor

8. "Štěstí si nelze přivlastnit, získat ho nebo ztratit. Štěstí je duchovní prožitek žít každou minutu v lásce, milosti a vděčnosti." - Denis Waitley

9. "Abyste uspěli, musí být Vaše touha po úspěchu větší než strach z neúspěchu." - Bill Cosby

10. "Jděte tam, kde si Vás cení, ne tam, kde Vás tolerují. Pokud nevidí Vaši skutečnou hodnotu, pak je čas na změnu a nový začátek." - neznámý autor


JAK JSEM SE ROZHODLA

14. března 2018 v 11:35 | h2u |  challenge

Začátek měsíce ledna 2018

Pomalu se mi blíží Kristova léta, právě mi skončila třetí mateřská, na kterou jsem nastoupila poměrně brzy - dle mého názoru. Do práce nastoupit ještě nemohu, tak přemýšlím: "co teď?"

Tuto otázku jsem si pokládala přesně před rokem. A myslím, že jsem si během následujících měsíců vybudovala slušný základ, pro jakýkoliv úspěch.

Přesně před rokem jsem vážila o 15 kg méně (před rokem a půl o 20 kg méně).

1. června 2017 jsem s hrůzou zjistila, že jsem povýšila o dalších 7 kg. Vyděšená stavem věci jsem za měsíc zhubla 4 kg. Ty jsem si ale během následujícího půl roka stihla hravě vrátit + přihodit dalších 6 kg. Před Vánoci jsem odstranila 2 kg, ale svátky mě stály "pouze" 4 kg nahoru.
Tak jsem právě na krásné, kulaté osmdesátce! (k 1. 1. 2018)

Měla jsem docela dost plánů, ale tyto "váhové zvraty" mě dost zaměstnaly, unavily a hlavně srazily kamsi "dolů". Prostě, k jakémukoliv úspěchu je nutná spokojenost!
Dala jsem si cíle a šla na úplně opačnou stranu. Nevím, možná jsem potřebovala prostor pro pořádný rozběh, dala jsem si spoustu zbytečných překážek, abych se u dobývání vrcholu pěkně zapotila.
No, nemá cenu brečet nad rozlitým mlékem (zkoušela jsem několikrát, opravdu se nic neděje 😊) . Je potřeba se k dané situaci postavit čelem a s odhodláním.

Takže už žádné výmluvy a obavy, jdu do toho!

VZPOMÍNÁM ...

14. března 2018 v 10:36 | h2u |  téma týdne

Vzpomínám, kdysi po ránu,

přišla maminka ještě v županu.

Na okraj mé postele usedla,

zašeptala: "bábovka se mi povedla".

Po vlasech mě pohladila

a tím mě krásně probudila.


Vzpomínám, kdysi každý den,

s maminkou stále hrála jsem si jen.

Byla mě vším, byla můj svět,

jak teď ráda vrátila bych se zpět.


Vzpomínám, kdysi v podvečer,

když celičký den již odešel,

maminka mě v postel ukládá,

medvídka vedle mne pokládá,

laskavým hlasem pohádku mi čte,

až spí v mém pokoji úplně vše.

Maminka knížku odkládá,

mě do hlavy sen se pomalu vkrádá.


Přichází skřítek maličký,

všechny mé vzpomínky ukládá do truhličky.

"Neboj, u mě je nikdy neztratíš,

jednou se k nim rád vrátíš."


Dnes děkuji tomu skřítkovi,

že vlezl mi tenkrát do hlavy,

vše u sebe uschoval,
abych se teď ze vzpomínek radoval.

2v1

13. března 2018 v 12:26 | h2u |  zamyšlení


"To, co popíráme, přetrvává."

"To, s čím se přátelíme, také překonáme."

"Dostáváme od života nikoli to, co chceme, ale to, čím jsme."


*********ROBIN S. SHARMA - Rok s mnichem, který prodal své ferrari*********


Asi jsem spíš pesimista, došlo mi dnes ráno, ale optimismus mi rozhodně taky nechybí…

Tak bych si možná představovala rozdvojenou osobnost. Je to tak a za chvilku úplně naopak. Náhlé otočení rozpoložení a nálady o sto osmdesát procent mají těhotné a psychicky nemocní lidé (dle mého názoru). Těhotná nejsem! Tak nevím.

Pesimismus znamená obecný postoj a přesvědčení, že věci jsou špatné nebo zlé a budou patrně ještě horší. Lze jej popsat také jako názor, že zlo stejně nakonec převládne nad dobrem. Jeho protikladem je optimismus, přesvědčení, že věci i svět jsou dobré a budou stále lepší.

Pro oba postoje je ovšem charakteristické, že věci a svět pouze pozorují a posuzují, jako kdyby se pozorovatele netýkaly. Oba se domnívají, že věci jsou nějaké a někam směřují, že je není třeba (nebo není možné) nijak ovlivňovat a stačí jen čekat, jak to dopadne. V tomto ohledu jsou oba projevem jistého fatalismu nebo dokonce dětinství.


Mám jistou vizi - to, čeho bych chtěla dosáhnout. Mám i víru a nutnou dávku přesvědčovacího talentu k sobě samotné, že to prostě bude dobré - vyjde to. Ale je dost náročné vydržet v tomto rozpoložení. A tak se dost často objevují pocity jakési odevzdanosti ve smyslu, že to stejně nemá cenu a je to vlastně zbytečné. Spíš mě přijde, že tento pocit jsem já sama a na tu naději v dobro a úspěch si jen hraji. Asi už dopředu vím, že to nepůjde. No a takhle to opravdu nepůjde.

Tak poslední měsíce se učím spíš neřešit a prostě konat.
Jsem totiž ke všemu ještě vynikající analytik. Vše strašně ráda dopodrobna a dokola rozebírám, až to rozeberu na miniaturní kousky a tam se vždycky nějaká pochybnost či komplikace najde. Té se pak chytím a uměle ji zvětšuji, až si jí nejde nevšímat a přebije všechnu tu naději a možnosti, jak uspět. Je to komplikovaný proces a já vlastně ani nevím, proč to dělám. Tak teď proti tomu "bojuji"!


Proto mě zaujali věty, které jsem vybrala z dnešní a zítřejší myšlenky dne (trochu předbíhám).

Všechno je to o nás samotných, ale i tak věřím, že co má být tak nějakým způsobem bude. Když tomu nebudeme vyloženě házet klacky pod nohy nebo se prát s větrnými mlýny.

Tak budu pokračovat a nechám to nějak plynout a uvidíme...



Hezký den.

NÁVŠTĚVA ZUBAŘE

9. března 2018 v 15:57 | h2u |  povídky a jiné

Manžel většinou zapomene, co se dá. Jednu věc má však stále v hlavě (alespoň si to myslím) - preventivní kontroly. Ví o každé! Myslím, že to ví dokonce na minutu přesně. "Přesně za rok v tento den i v tuto hodinu si pro tebe přijdu," hrozí pekelník, kterému jste se právě upsali.

Já jsem naopak na veškeré dobrovolně povinné návštěvy lékaře strašný lajdák. Ve sběru nemocí mám sice nad manželem značně navrch, ale o to větší problém je pro mě dostat se k doktoru natož na nějakou preventivní kontrolu. Párkrát za rok si preventivně nechat zjistit další chorůbku??? Ne, děkuji! Abych se vůbec dobrovolně vypravila k lékaři, musím už bolestí lézt po čtyřech. A to se mi zatím naštěstí nestalo.

Ale občas nastane situace, kdy se střetu s lékařem nelze vyhnout. Jako dnes.

Manžel, těžce posedlí myšlenkou absolvovat kdejakou prohlídku, která se třeba jen doporučuje, objednal celou naši rodinu k zubařce. Do ordinace zubního lékaře jsem byla zákeřně vlákána pod záminkou nutné psychické podpory při vyšetřování dětí. Už jak jsem zahlédla budovu, ve které místní "tyranka" sídlí, šli na mě mdloby. Z hrůzou jsem vcházela do čekárny a se zděšení odpovídala zubařce na nadšené přivítaní. Jak se za námi zavřeli dveře ordinace, věděla jsem, že jsem opět v háji. No to víte, že objednal i mě, přeci jen mě zná! Tentokrát mi výmluvy typu: "zajdu příště zrovna mě bolí koleno" nepomohli. Na co se taky u zubaře můžete vymlouvat, když tam ke všemu už i jste. Tak nechtěla jsem před dětmi vypadat jako hysterka, obzvlášť když ony prohlídku zvládly bez problému a nadšeně skandovaly "maminka, maminka" poté, co mě manžel vyzval, ať teď usednu já. Spálila jsem ho pohledem (myslím, že tentokrát ho to i bolelo), rozmýšlela si, jak dlouho s ním nebudu mluvit a usadila se. No, ač nerada přiznávám, opět bez problému. Žádné hrůzy se nekonaly a tak jsem si po pravdě sama před sebou připadala tak trochu jako sralbotka. Ale což. Je to za mnou! Další podobný zážitek? Už nikdy! Leda by mě manžel opět převezl, ale tentokrát už budu i já ostražitější! 😊 Mrkající

Přemýšlím, kde jsem získala tak hroznou fobii z lidí, vykonávajících tuto profesi. Plomby mám za celý svůj život pouze tři a přežila jsem jedno vyřezávání osmičky. Takže žádné hrůzy, které ku příkladu musel absolvovat manžel (proto vůbec nechápu jeho nadšení z navštěvování těchto míst), se v mé puse nekonaly. Mé děsivé vzpomínky se vážou pouze k jediné návštěvě zubaře a ta se uskutečnila ještě na střední škole někdy v prváku. Ne, že bych do té doby u zubaře nebyla. Byla a dokonce pravidelně. Na základní škole jsem zažila ještě povinné školní výlety do této ordinace. Vždy jsme měli ohromnou radost, že nám odpadne alespoň nějaká hodina vyučování. Takže jsem k zubaři chodila dokonce ráda. Byl to i takový vysoký sympaťák … Líbající Ale to jsou jen takové letmé záblesky z minulosti.

Tenkrát v prváku, ještě zvyklá ze základky, jsem si našla novou zubařku, která měla být ta best of pro můj chrup a se kterou jsem se měla pravidelně každých půl roku setkávat a rozplývat se nad mými zatím nezkaženými zuby. Tenkrát mi něco jako doporučení asi nic neříkalo, protože si matně pamatuji, že mé hlavní kritérium pro výběr bylo hezké a "sympatické jméno". Sláva, našla jsem! Byla jsem nad míru spokojená, objednala se a těšila se na návštěvu.

V den D, jsem nadšeně utíkala do ordinace. Ani jsem moc dlouho nečekala, když se otevřeli dveře a v nich se objevila milá paní. "Tak pojďte dál", usmívala se a lákala mě dovnitř. Neměla jsem důvod jí nevěřit. Byla velmi sympatická, hlásek měla medový a asi ani mouše by neublížila. Na zubařku ideální typ. Myslím, že teprve až po usednutí do křesla mě tento milný pocit přešel. Až tehdy jsem plně prozřela. Za milou maskou se skrývala zuřivá sadistka, která mučila chudáky zuby na potkání. Najednou jsem viděla sladce úlisnou ježibabu z pohádky Perníková chaloupka, která se slovy "papejte, vůbec si nezkazíte zuby, ani nepřiberete," nabízí dětem sladkosti. Na mém tenkrát dokonalém a bezchybném chrupu, na kterém jsem si tak zakládala, našla mnoho (jsem přesvědčena, že "milných") kazů. Kazy byly totiž najednou snad úplně všude. Jsem ráda, že mi tenkrát rentgenovala jen ústa. No a ve chvíli naprostého šoku mi stihla vyvrtat a zaplomboval tři zuby. S vyvalenýma očima jsem pozorovala, jak si se mnou domlouvá dalších asi dvacet sezení. Oznamuje mi, ať si já chudý student připravím alespoň osm tisíc a teď již se škodolibým úsměvem (a já ho fakt viděla) mě vyprovází z mučírny ven. Stojím v čekárně jako opařená! Jsem v šoku, ale volná. Už mi to dochází. Mohu utéct! A tak znovu utíkám. Tentokrát ale opačným směrem. No a jelikož do jámy lvové už podruhé nevstoupíš (pokud to na poprvé přežiješ), s milou a sympatickou zubařkou jsme se již nikdy neviděli. Plomby mám po kolika letech stále jen ty tři, které mi ona v okamžiku zkoprnění vytesala a k tomu panickou hrůzu ze zubařů.

P.S.: naší současné, milé a sympatické paní zubařce se tímto omlouvám, zatím ve mě nezanechala žádné hrůzné zážitky, za což jí velmi děkuji MrkajícíÚžasný

Krásný den <3

DOKONALÝ SVĚT II.

8. března 2018 v 15:03 | h2u |  zamyšlení

"Žít skvělý život je projevem sebeúcty. Ten, kdo žije tak, jako by byl jedním z nejvýznamnějších lidí na této planetě, je obdařený nejen nesmírnou sebeúctou, ale současně hlubokou úctou k síle přírody, která ho stvořila. To není projev namyšlenosti, ale pokory."


*********ROBIN S. SHARMA - Rok s mnichem, který prodal své ferrari*********


Jak by vypadal můj dokonalý život???


Stejně!

Jen bych do něj zařadila víc vděčnosti za vše, co mám,

víc radosti z toho, co mám,

víc štěstí za to, co mohu prožívat,

víc spokojenosti z toho, čím vším jsem obklopena,

víc lásky k lidem, který mám kolem sebe,

víc pochopení pro chyby své i ostatních,

víc soucitu k bolesti druhých,

víc odvahy k naplňování vlastních přání,

víc uvědomování si pravého života kolem sebe

a hlavně, naučit se naplno žít.



Přes všechny starosti, problémy, průšvihy a trable mám vlastně skvělý život!

A dokonalost? To je jen iluze. Ten, kdo se za ní honí ji stejně nikdy nezíská. Je jako krásný motýl, kterého se snažíme chytit. Ale co až ho chytíme??? Bude život najednou jiný? Dokonalejší?

I bez tohoto motýla je svět přeci krásný. Ale pokud nás sžírá jen mamon a touha ho vlastnit, nikdy tuto krásnu nezahlédneme a nepocítíme pravou radost ze života - radost ze všeho kolem nás.

SEJMI MASKU!

7. března 2018 v 15:12 | h2u |  téma týdne

Když jsem přemýšlela, co napsat na dané téma. Vzpomněla jsem si na film NÁHRADNÍCI. Lidé zde již v podstatě nežili. Svůj život vnímali přes virtuální realitu. Leželi někde na kavalci a celý jejich život prožíval stroj, který vlastně žil za ně. Stroj byl možná mladší, hezčí, rychlejší, zdravější a nevím co ještě. Chodil za ně do práce, na rande a snad i k doktoru. Lidé sice přišli o vlastní prožitek a krásu života, ale hlavně že byl svět "hezčí a lepší" jak si mysleli a jak to chtěli ti … Ti, kteří dnes udávají co je a není in, co je a není dobré.

Dnes je to již takový trend, být někdo jiný. Nelíbíme se sami sobě - to jací jsme, přitom sousedka od vedle by chtěla být jako my.

Měníme povahy, vzhled, chování, jména. Schováváme se za pseudonymy. Hlavně skrýt to, jací jsme doopravdy, to jak myslíme, jak se chováme, jak vypadáme.

Maska, uznávané dogma - nesmíš být takový, jaký jsi. Nespokojenost a touha po něčem jiném je dnešní životní styl. Jsou nám předhazovány způsoby co a jak máme dělat. Někdo nám něco nakuká a my hned běžíme a i za cenu sebezničení se snažíme danou věc uskutečnit. Být jako oni!

Jakákoli fotka, kterou vidíme, film, ale i dění kolem nás je však pouze fikce. Vlastně celý život je jedna velká hra. Film, který promítáme každý den a ve které dokonce i hrajeme. Všichni jsme bez výjimky herci. Jsme vynikající herci, zvládáme hrát najednou spoustu rolí, v mnoha případech hrajeme tak horlivě, že své roli naprosto propadneme. Zapomeneme kdo doopravdy jsme. A masky jsou dnes vlastně takovou nutností. Bez kostýmu by žádné představení nemělo to pravé kouzlo. Masky k herectví prostě bezpochyby patří. Ale jakmile herec dohraje, masku snímá. Domů s ní už nechodí, neschovává se za ní a hlavně mu maska "neovládá" život. Herec je stále sám sebou a danou masku si propůjčuje k užitku či potěšení sebe či ostatních.

Vše má jen takový význam, jaký tomu mi lidé dáme. Každý vidí danou situaci úplně jinak, každý jí přiřazuje úplně jiný význam. I my sami stejnou situaci vnímáme pokaždé jinak. Tak proč si tak moc přejeme být stejní jako ostatní? Bytosti přes kopírák, vyráběné dle pravidel, u kterých ani nevíme, kdo je vymyslel a zda jsou vlastně správné. Ta naše věčná honba za dokonalostí a za něčím lepším. Proč se tolik podřizujeme maskám a žijeme pak život, který ani není náš?

Takové Stepfordské paničky. Krásné, poslušné, bez vlastního názoru. Prostě jen "dokonalé"?

DOKONALÝ SVĚT I.

6. března 2018 v 12:29 | h2u |  zamyšlení




Víkend byl krásný. Teploty už vyskočily lehce nad nulu, sluníčko krásně lechtalo prokřehlé tváře. Nedělní počasí přímo lákalo jít ven Já ale nebyla nějak schopná ničeho. Měla jsem chuť prospat celý den a vzbudit se až v pondělí. Nevím, asi mě naprosto vysílil minulý týden, kdy mráz ještě na poslední chvíli předváděl, co dokáže. Nějak mě všechno štvalo, neměla jsem na nic náladu, všechno mi najednou přišlo marné a nechtělo se mi nic. Prostě, asi nějaká pořádná depka či co 😊


K večeru jsem přemýšlela, co dál. Vzpomněla jsem si - "všímat si". Všímat si všeho, co se děje kolem mě a hlavně se zaměřit na to, co mě přitahuje, co bych měla udělat. Věděla jsem, že bych si měla pustit film - VZEPŘÍT SE OBRŮM. Ale všechno mě vytáčelo a tak jsem si raději už v sedm zalezla do postele. Rezignovala jsem na celý svět. Ale život se jen tak nevzdá a já jsem v deset byla z postele vytažena a v dobrém "donucena" na film se podívat. Ani jsem se nedivila, jak moc mi v ten den sedl. Opět jsem pochopila spoustu věcí. Šla jsem spát s pocitem vděčnosti za vše co mám.


Dnes ráno, opět dorazilo pár jobovek, do kterých se ač nechci a vím, že je to špatně, vždy nějak zamotám nebo se jimi nechám strhnout - ovlivnit.

Proč stále přichází tolik problémů a starostí?

Ne, proč mě okolí stále zahcuje tím, že bych měla něco za někoho řešit. Prý ze solidarity, morální zásady či prostě protože jsme lidi a musíme si pomáhat. Ano, ráda pomohu, ale když si někdo sice neúmyslně, ale sám pořád dokola život komplikuje a pak žádá o pomoc, nemám i já právo odmítnout? A co když vás o pomoc žádá příliš mnoho lidí a vy už snad neděláte nic jiného, než pomáháte ostatním?

Poslední dobou mi přijde, že by můj život byl naprosto dokonalý, kdyby mi ho někdo z mých blízkých a okolí neustále nekomplikoval. Opravdu stále jen všem pomáhám, ale za jakou cenu. Už mě to ubíjí!

Mám přeci také právo na spokojený a klidný život.

Ale bojím se být sobec! Není to prý správné.

MYŠLENKA 2

1. března 2018 v 11:00 | h2u |  zamyšlení

"Uveďte do rovnováhy hlavu a srdce, rozum a cit. Jděte za svými sny, ovlivňujte dění kolem sebe, ale zároveň se naučte nechávat věci přirozeně plynout a důvěřujte ve vyšší plán."


**********ROBIN S. SHARMA - Rok s mnichem, který prodal své ferrari*********


Dále se píše, že bychom měli pochopit svou lidskost, uvědomit si sami sebe se svými všelijakými nedostatky, ale také pochopit, že "žijeme ve světě, který skýtá spoustu příjemných radostí, jenž si můžeme, ba musíme, vychutnat bez pocitu viny."


A proč to píši…

Myslím, že spousta lidí si dokáže v ledačem najít spojitost, spoustu věcí si tak ospravedlnit. Já si kupříkladu včera objednala docela drahé boty. Sledovala jsem už nějakou chvíli jednu značku. Moc se mi líbí, co nabízejí. A když na mě včera, ještě ke všemu ze zálohy vyskočila 10% sleva, bylo rozhodnuto. Tedy po pravdě jsem se trochu cukala, ale uklidňovala jsem se tím, že kdybych si to ještě rozmyslela, mohu je přeci vrátit. Pak jsem měla celý večer výčitky, kolik jsem za ně zaplatila. Mohla jsem ty peníze přeci využít duchaplněji. Ale po přečtení dnešní myšlenky, jsem si nákup dokonale ospravedlnila.

Příjemné radosti si vychutnávat bez pocitu viny!

Je to taková blbost, ale mě baví vyhledávat možné spojitosti.

Hezký den … <3