NÁVŠTĚVA ZUBAŘE

9. března 2018 v 15:57 | h2u |  povídky a jiné

Manžel většinou zapomene, co se dá. Jednu věc má však stále v hlavě (alespoň si to myslím) - preventivní kontroly. Ví o každé! Myslím, že to ví dokonce na minutu přesně. "Přesně za rok v tento den i v tuto hodinu si pro tebe přijdu," hrozí pekelník, kterému jste se právě upsali.

Já jsem naopak na veškeré dobrovolně povinné návštěvy lékaře strašný lajdák. Ve sběru nemocí mám sice nad manželem značně navrch, ale o to větší problém je pro mě dostat se k doktoru natož na nějakou preventivní kontrolu. Párkrát za rok si preventivně nechat zjistit další chorůbku??? Ne, děkuji! Abych se vůbec dobrovolně vypravila k lékaři, musím už bolestí lézt po čtyřech. A to se mi zatím naštěstí nestalo.

Ale občas nastane situace, kdy se střetu s lékařem nelze vyhnout. Jako dnes.

Manžel, těžce posedlí myšlenkou absolvovat kdejakou prohlídku, která se třeba jen doporučuje, objednal celou naši rodinu k zubařce. Do ordinace zubního lékaře jsem byla zákeřně vlákána pod záminkou nutné psychické podpory při vyšetřování dětí. Už jak jsem zahlédla budovu, ve které místní "tyranka" sídlí, šli na mě mdloby. Z hrůzou jsem vcházela do čekárny a se zděšení odpovídala zubařce na nadšené přivítaní. Jak se za námi zavřeli dveře ordinace, věděla jsem, že jsem opět v háji. No to víte, že objednal i mě, přeci jen mě zná! Tentokrát mi výmluvy typu: "zajdu příště zrovna mě bolí koleno" nepomohli. Na co se taky u zubaře můžete vymlouvat, když tam ke všemu už i jste. Tak nechtěla jsem před dětmi vypadat jako hysterka, obzvlášť když ony prohlídku zvládly bez problému a nadšeně skandovaly "maminka, maminka" poté, co mě manžel vyzval, ať teď usednu já. Spálila jsem ho pohledem (myslím, že tentokrát ho to i bolelo), rozmýšlela si, jak dlouho s ním nebudu mluvit a usadila se. No, ač nerada přiznávám, opět bez problému. Žádné hrůzy se nekonaly a tak jsem si po pravdě sama před sebou připadala tak trochu jako sralbotka. Ale což. Je to za mnou! Další podobný zážitek? Už nikdy! Leda by mě manžel opět převezl, ale tentokrát už budu i já ostražitější! 😊 Mrkající

Přemýšlím, kde jsem získala tak hroznou fobii z lidí, vykonávajících tuto profesi. Plomby mám za celý svůj život pouze tři a přežila jsem jedno vyřezávání osmičky. Takže žádné hrůzy, které ku příkladu musel absolvovat manžel (proto vůbec nechápu jeho nadšení z navštěvování těchto míst), se v mé puse nekonaly. Mé děsivé vzpomínky se vážou pouze k jediné návštěvě zubaře a ta se uskutečnila ještě na střední škole někdy v prváku. Ne, že bych do té doby u zubaře nebyla. Byla a dokonce pravidelně. Na základní škole jsem zažila ještě povinné školní výlety do této ordinace. Vždy jsme měli ohromnou radost, že nám odpadne alespoň nějaká hodina vyučování. Takže jsem k zubaři chodila dokonce ráda. Byl to i takový vysoký sympaťák … Líbající Ale to jsou jen takové letmé záblesky z minulosti.

Tenkrát v prváku, ještě zvyklá ze základky, jsem si našla novou zubařku, která měla být ta best of pro můj chrup a se kterou jsem se měla pravidelně každých půl roku setkávat a rozplývat se nad mými zatím nezkaženými zuby. Tenkrát mi něco jako doporučení asi nic neříkalo, protože si matně pamatuji, že mé hlavní kritérium pro výběr bylo hezké a "sympatické jméno". Sláva, našla jsem! Byla jsem nad míru spokojená, objednala se a těšila se na návštěvu.

V den D, jsem nadšeně utíkala do ordinace. Ani jsem moc dlouho nečekala, když se otevřeli dveře a v nich se objevila milá paní. "Tak pojďte dál", usmívala se a lákala mě dovnitř. Neměla jsem důvod jí nevěřit. Byla velmi sympatická, hlásek měla medový a asi ani mouše by neublížila. Na zubařku ideální typ. Myslím, že teprve až po usednutí do křesla mě tento milný pocit přešel. Až tehdy jsem plně prozřela. Za milou maskou se skrývala zuřivá sadistka, která mučila chudáky zuby na potkání. Najednou jsem viděla sladce úlisnou ježibabu z pohádky Perníková chaloupka, která se slovy "papejte, vůbec si nezkazíte zuby, ani nepřiberete," nabízí dětem sladkosti. Na mém tenkrát dokonalém a bezchybném chrupu, na kterém jsem si tak zakládala, našla mnoho (jsem přesvědčena, že "milných") kazů. Kazy byly totiž najednou snad úplně všude. Jsem ráda, že mi tenkrát rentgenovala jen ústa. No a ve chvíli naprostého šoku mi stihla vyvrtat a zaplomboval tři zuby. S vyvalenýma očima jsem pozorovala, jak si se mnou domlouvá dalších asi dvacet sezení. Oznamuje mi, ať si já chudý student připravím alespoň osm tisíc a teď již se škodolibým úsměvem (a já ho fakt viděla) mě vyprovází z mučírny ven. Stojím v čekárně jako opařená! Jsem v šoku, ale volná. Už mi to dochází. Mohu utéct! A tak znovu utíkám. Tentokrát ale opačným směrem. No a jelikož do jámy lvové už podruhé nevstoupíš (pokud to na poprvé přežiješ), s milou a sympatickou zubařkou jsme se již nikdy neviděli. Plomby mám po kolika letech stále jen ty tři, které mi ona v okamžiku zkoprnění vytesala a k tomu panickou hrůzu ze zubařů.

P.S.: naší současné, milé a sympatické paní zubařce se tímto omlouvám, zatím ve mě nezanechala žádné hrůzné zážitky, za což jí velmi děkuji MrkajícíÚžasný

Krásný den <3
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama