NEmoc

28. března 2018 v 10:00 | h2u |  téma týdne

Nemoc aneb nemít moc! Jak jsem nedávno četla v jedné knize Zdeňky Jordánové a něco podobného hlásá i má oblíbenkyně Louise L. Hay.
Tak právě to se mi minulý týden stalo!
Žiji teď docela zdravě, cvičím, zeleninou a ovocem jsem zavalena a i pozitivní myšlenky se snažím udržet co nejdéle u mě i když mám teď období, kdy je to sakra těžké. Nastolila jsem opravdu radikální změnu, ještě ke všemu stále nekončící zima, spousta práce, neustále někdo něco potřebuje, ...
A tak v období asi umělého stavu nadšení. Něčeho, co jsem si lživě namluvila a držela se toho jak hovno košile a že to tak nakonec i zapáchalo.
BTW - zpětně mě to přijde opravdu zvláštní, namlouvat si, že jste šťastní / ale nejste / ale měli být! Je to fakt zmatek!
V tom "ideálu", stavu údajné dokonalosti, kdy mělo být vše jen sluníčkové, mě to najednou skolilo.
Prvně jsem myslela, že to je opravdu taková přepadovka, podpásovka od sebe samotný. PROČ??? JAKTO??? TO TAK TEĎ PŘECI BÝT NEMÁ!!!
Horečně a to doslova jsem vytahovala knihy a ověřovala si přečtené "návody" na šťastný život.
Kde sakra udělali soudruzi z NDR chybu?
Ha, moc četli!
Už na škole nás učili, že mezi teorií a praxí je veliký rozdíl a každá pravda má svého tvůrce a povětšinou platí hlavně pro něj.
Tak jsem přestala nadávat, hroutit se z nefunkčnosti mých teorií a zamyslela se. Proč se to doopravdy stalo? Proč já, která téměř nemarodím, podlehnu nějakému nastydnutí?
Bylo toho teď hodně a já si prostě potřebovala odpočinout. A až takhle blbě jsem si to zařídila. Život nás prostě donutí udělat to, co nutně potřebujeme a co je pro nás dobré i když to nevidíme a vlastně o to ani nestojíme.
"Jsi unavená? Odpočiň si! Nechceš??? Nemůžeš??? Neboj zařídím to, pro tebe to udělám."
S láskou tvůj život.
A tak v tom všem utrpení jsem nakonec byla velmi spokojená. Už dlouho se mi nestalo celý den jen tak proležet v posteli. Prostě jen tak ležet ("přežívat"), zavřít oči a nechat myšlenky jen tak plynout, protože na nic jiného se stejně ani nevzmůžete. To si člověk pak váží všeho možného.
Dnes jsem ráda, že už je mi lépe, ale chybí mi ta možnost bez výčitek jen tak lenošit.Mrkající

Takže vše má rub i líc a vždycky je v tom nějaké ale ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jeife jeife | E-mail | Web | 28. března 2018 v 10:38 | Reagovat

Psychosomatika ... :) Tělo se ti nemocí snaží vždy něco říct :)

2 Eliss Eliss | Web | 28. března 2018 v 14:24 | Reagovat

Někdy musíme onemocnět abychom se mohli věnovat sami sobě...

3 Nadalee Nadalee | Web | 28. března 2018 v 15:05 | Reagovat

Jo,jo, občas je dobré poslouchat své tělo :-D Odpočinek je důležitý. Jinak vyhoříš 8-O :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama