SEJMI MASKU!

7. března 2018 v 15:12 | h2u |  téma týdne

Když jsem přemýšlela, co napsat na dané téma. Vzpomněla jsem si na film NÁHRADNÍCI. Lidé zde již v podstatě nežili. Svůj život vnímali přes virtuální realitu. Leželi někde na kavalci a celý jejich život prožíval stroj, který vlastně žil za ně. Stroj byl možná mladší, hezčí, rychlejší, zdravější a nevím co ještě. Chodil za ně do práce, na rande a snad i k doktoru. Lidé sice přišli o vlastní prožitek a krásu života, ale hlavně že byl svět "hezčí a lepší" jak si mysleli a jak to chtěli ti … Ti, kteří dnes udávají co je a není in, co je a není dobré.

Dnes je to již takový trend, být někdo jiný. Nelíbíme se sami sobě - to jací jsme, přitom sousedka od vedle by chtěla být jako my.

Měníme povahy, vzhled, chování, jména. Schováváme se za pseudonymy. Hlavně skrýt to, jací jsme doopravdy, to jak myslíme, jak se chováme, jak vypadáme.

Maska, uznávané dogma - nesmíš být takový, jaký jsi. Nespokojenost a touha po něčem jiném je dnešní životní styl. Jsou nám předhazovány způsoby co a jak máme dělat. Někdo nám něco nakuká a my hned běžíme a i za cenu sebezničení se snažíme danou věc uskutečnit. Být jako oni!

Jakákoli fotka, kterou vidíme, film, ale i dění kolem nás je však pouze fikce. Vlastně celý život je jedna velká hra. Film, který promítáme každý den a ve které dokonce i hrajeme. Všichni jsme bez výjimky herci. Jsme vynikající herci, zvládáme hrát najednou spoustu rolí, v mnoha případech hrajeme tak horlivě, že své roli naprosto propadneme. Zapomeneme kdo doopravdy jsme. A masky jsou dnes vlastně takovou nutností. Bez kostýmu by žádné představení nemělo to pravé kouzlo. Masky k herectví prostě bezpochyby patří. Ale jakmile herec dohraje, masku snímá. Domů s ní už nechodí, neschovává se za ní a hlavně mu maska "neovládá" život. Herec je stále sám sebou a danou masku si propůjčuje k užitku či potěšení sebe či ostatních.

Vše má jen takový význam, jaký tomu mi lidé dáme. Každý vidí danou situaci úplně jinak, každý jí přiřazuje úplně jiný význam. I my sami stejnou situaci vnímáme pokaždé jinak. Tak proč si tak moc přejeme být stejní jako ostatní? Bytosti přes kopírák, vyráběné dle pravidel, u kterých ani nevíme, kdo je vymyslel a zda jsou vlastně správné. Ta naše věčná honba za dokonalostí a za něčím lepším. Proč se tolik podřizujeme maskám a žijeme pak život, který ani není náš?

Takové Stepfordské paničky. Krásné, poslušné, bez vlastního názoru. Prostě jen "dokonalé"?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 7. března 2018 v 18:04 | Reagovat

Život s maskou je hodně smutný...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama